Oblečení, nezbytná součást dnešní civilizace. Oblékání se objevilo už velmi dávno u našich předků a od té doby se našla spousta způsobů, jak si oblečení vyrobit, spousta jiných způsobů, než zabít zvíře a stáhnout z něj kůži. Už uplynula dlouhá doba, co člověk přišel na první jiný způsob, přesto je právě stahování z kůže velmi časté a i oblíbené. Co z nás nosí kožené bundy, pásky, boty, kabáty nebo jen bundy s kožešinovým límcem. Ale kolik z nás se nad tím, co na sobě nosí, vlastně zamyslelo? Přemýšleli jste někdy, proč na sebe raději vezmete pravou kůži, což je vlastně pořádný kus mrtvoly, než její levnější náhradu ? Pravá kůže i kožešina se dá nahradit, ale lidé stále kupují a prodávají ty ze zvířat. Proč ? Protože obzvláště v obchodu s kožešinami se motají velké peníze a ti, co z kožešin mají nejvíc, potřebují, aby si je někdo kupoval, vymýšlejí tedy různé lži a metody jak kožešinu dostat mezi lidi.
Kožešiny
Už jednou se téměř podařilo tento průmysl potopit. Do televizí se dostali záběry, jak divoce žijící zvířata šílí v malých klecích, jak je s nimi zacházeno a jak jsou zabíjena. Lidé si postupně začali uvědomovat pravdu a snížil se prodej. Proto byli vymyšleny nové způsoby, jako že například dělali kožešinové límce na kapuce a rukávy u jinak nepřírodně vyrobené bundy, lidé se nad tím nezastavili a prostě si jí s čistým svědomím koupili, podobných způsobů bylo hodně a kožešiny se zase dostali do obchodů a průmysl s nimi se opět mohl rozjet a prosperovat.
A teď na jaký úkor:
100 miliónů zvířat ročně je odebráno z divoké přírody, kde žijí na několika desítkách čtverečních kilometrů, kde nejsou téměř nijak omezována a jsou strčeni do malých klecí. Tyto klece jsou tak malé, že se zvířata nemohou ani protáhnout a z tak malého prostoru naprosto šílí. 
Několik hodin pobíhají i v tom malém prostoru sem a tam a škrábou mříže, čímž si ještě více ublíží. Už sem jsou dávána často zraněná (například zlomeniny nebo odhalené kosti z pastí, do kterých se chytili) a to s nimi ještě hrubě zacházejí. Jako jídlo dostávají již stažená zvířata, takže jsou nucena ke kanibalismu. Jí zvířata, která byla v kleci hned vedle nich. Také důsledkem nulové veterinářské péče dostávají různé infekce, jsou velmi dehydratována, podvyživena a vystavena mrazům a kolikrát přímo v klecích velmi, opravdu velmi pomalu umírají.
Pokud se dožijí vlastní popravy, pak jsou zabiti samozřejmě těmi nejlevnějšími metodami. Nejhorší je otrava oxidem uhelnatým nebo zabití proudem. Tyto nejčastější metody mnohokrát selžou a zvíře se probudí přímo při samotném stahování z kůže. Nepředstavitelná bolest. Existují i záběry zvířete, které žilo i několik minut po stažení a hýbalo se v kontejneru na mrtvoly.
Jde i o tulení mláďata, která jsou zabíjena na severu Kanady, jen s tím rozdílem, že tulení mláďata jsou pobita přímo ve volné přírodě železnými tyčemi s hákem na konci a jejich mrtvoly poté mohou klidně najít jejich matky.
Kůže
Většina kůže na trhu pochází z indických krav. Ty jsou z Indie, kde je jejich zabíjení zakázáno za velmi krutých podmínek, vyváženy do států, kde je jejich zabití možné. Jsou převáženy v kamionech řidiči, kteří neberou ohledy, tudíž je to otřesný zážitek, zvláště když takto cestují poprvé. Samozřejmě na několika denní cestě nedostávají žádný přísun potravy ani vody a tak už mnohdy umírají přímo na této cestě a nebo jsou dovezeny v otřesném stavu, že nemohou chodit. Přesto je nutí v horku ujít ještě mnoho kilometrů. Metod, jak vyčerpanou krávu nutí k pohybu, je hned několik. Patří mezi ně lámání ocasu, sypání směsi drcených čili papriček a tabáku do očí, tahání za provazy v nozdrách, kroucení s krkem a rohy. Podmínky této cesty jsou tak náročné a stresující, že polovina krav dorazí na jatka už mrtvá na vozech. Pokud jsou krávy tak silné, že dorazí naživu, jsou popravovány neodborným způsobem, podřezává se jim 
krk tupými noži... smrt trvá dlouho a navíc před zraky ostatních krav.
Poté se jen kůže zpracuje několika druhy toxických látek, aby neuhnila a je poslána do obchodů, kde si ji můžeme koupit a vesele nosit na sobě jako bundu nebo po kapse jako peněženku, na rameni jako kabelku atd.
Ano, takovým utrpení prochází naše oblečení, než si jej můžeme obléci. Ale přitom je jenom na nás, zda budeme raději nosit oblečení zcela vyrobené člověkem nebo na sebe raději oblečeme mrtvolu...
